Základem správného provozování rekuperační jednotky je udržovat jednotku v co nejnižších vzduchových výkonech. Sleduje se přitom dodávka optimálního hygienického množství vzduchu. Snížení výkonu rekuperační jednotky znamená menší hlučnost, nižší provozní náklady, vyšší životnost filtrů i samotného zařízení.
Pokud je prostor neuváženě provětráván, trpí vnitřní mikroklima vysušováním a nízkou relativní vlhkostí. Nabízí se tedy myšlenka směrovat vzduch do těch prostorů, kde se zrovna nachází uživatel. Ostatní prostory jsou v tu dobu provětrávány jen velmi lehce. Stejně tak je možné tento princip aplikovat na straně odtahu vzduchu. V případě standardní dispozice bytu nebo domu se nabízí nové řešení - instalace tzv. zónového větrání. V nejjednodušší formě je obytný prostor rozdělen na 2 zóny. Princip je následující.
Přívodní vzduch je dodáván do obytných prostor. Tyto prostory rozdělíme na zónu denní a zónu noční. Podle informací ze samostatných čidel CO2 je možné směrovat vzduch dle potřeby do jedné, nebo druhé zóny. Je možné si rovněž zvolit, v jakém poměru bude přiváděný vzduch dělen. Nepředpokládá se totiž, že by jedna zóna zůstala zcela nevětraná. Dělení vzduchu je realizováno pomocí řízených VZT klapek se servopohony. V jednodušší verzi lze klapky překlápět ne na základě informace z čidel, ale podle časového týdenního programu.
Obr. 1 Zjednodušené schéma zónového větrání na přívodu vzduchu. Řízeno pomocí CO2 senzorů.
Díky zónování je možné snížit celkový výkon větracího zařízení, což znamená použití relativně prostorově nenáročné jednotky. Například rekuperační jednotku WAFE 200 E.
Nevíte, co vyjadřuje kilowat hodina? Nebo co je to EFS? Podívejte se do našeho odborného slovníku.
Poptáváte rekuperační jednotku? Vyplňte jednoduchý poptávkový formulář a do 24 hodin zjistíte cenu na míru Vašemu projektu.